Blog
Na cestu či ke kafi

Akord, harmonie a rytmus: Výpověď hudby o Trojjediném Bohu

Bůh má mnoho způsobů, kterými nás přitahuje pod svá láskyplná křídla a zasvěcuje do své dobroty, proč by právě hudba nemohla být jeho dalším obtiskem? Právě ona nám o Bohu sděluje mnohé. Odhaluje skrytá tajemství Lásky, jež nás ohromuje svou krásou, dává nám pochopit něco z neuchopitelné a nepojímatelné Trojice a dovoluje nám být na tomto vztahu čisté dobroty účastni.

Niterní touha srdce nás zavádí do mnoha zatáček a úkrytů a dává nám poznat, že právě krása kolem nás a dobro, kterým jsme obklopeni, mohou ukonejšit naši úpěnlivou touhu po blaženosti a melodie tohoto světa odkazuje právě tam, kde jedině se vyplatí prosit a tlouct.[1] Lidská zkušenost s hudbou pomůže člověku přiblížit se tajemství Boha a stvoření najednou; ač odpovědi mnohdy výslovně nerozumíme, vlévá se nám při střetu s hudební melodií pokoj a klid do duše. Hudba, kterou mluví Krása sama, nám sděluje odpovědi na otázky a odhaluje tajemství, na které se lidské duše snaží odpovědět tisíce let. 

Biblická vize konce světa: zkáza nebo naděje?

Uplynulo bezmála devět let od doby, kdy autorský kolektiv nejpopulárnější internetové encyklopedie začal sestavovat přehled existujících předpovědí zániku světa. V seznamu, který wikipedisté od té doby stačili vytvořit, figurují nejrůznější teorie založené na astrologických pozorováních, mytologických výkladech dějin či konspiračních teoriích, avšak jednoznačně největší podíl z nich opírá svá tvrzení o Bibli. Přestože jde o výčet značně nekompletní, je jich v něm sesbíráno již více než sto, prakticky ze všech období našeho letopočtu. A posvátná kniha křesťanů nepřestává inspirovat k vyhlížení katastrofických scénářů ani dnes. Uvádí-li se jich pro první dvě dekády 21. století deset, znamená to, že průměrně každé dva roky se nyní rozšíří nové, biblickými texty podložené varování, že dějiny se přiblížily svému konci. Některé z nich vešly i v obecnější známost a stejně jako kdysi, i dnes způsobují zmatky, obavy a rozvracejí životy těm, kdo do nich vložili svou důvěru.

Tato skutečnost zasluhuje pozornost. Přestože jsou tyto předpovědi i jejich zdůvodnění zjevně nesmyslné, vyvolávají otázku po povaze spisů, z nichž je jejich autoři vyvozují. V Bibli můžeme skutečně nalézt četné látky zabývající se problematikou konečnosti a očekávání blízkého konce pozemského světa. Snaží se však skutečně sdělovat, jak předpokládají autoři oněch předpovědí, otevřeně či v různých šifrách ucelený plán dějin a načasování jejich konce?

 

Zůstat sami sebou a zároveň být lidmi dneška

Kultura, v níž se pohybujeme v době globalizace, vyžaduje velkou dávku ostražitosti, protože ne všechny podněty, které nás zasahují, jsou slučitelné s naší křesťanskou identitou. To neznamená, že bychom nestáli před výzvami, které můžeme považovat za hlas doby a za pobídku k prohlubování naší vlastní křesťanské identity v proměnlivosti. Od jasného vymezení naší identity se následně odvíjí velmi mnohé, například spiritualita a identita duchovních místní církve u nás. A nemylme se, jasnějším vědomím naší kolektivní identity v rámci velké celosvětové církve se nestaneme méně katolíky, ale přesně naopak. Jedině ten, kdo si váží sám sebe a své vlastní identity, může pozitivně vnímat zároveň stejnou i odlišnou identitu ostatních a také všechny obohacovat svou specifickou dějinnou zkušeností. Je otázkou, zda kvůli nedostatečnému povědomí ohledně identity naší místní církve něco nedlužíme církvi celosvětové – univerzální.