Revue je tematická: většina textů je redakcí vybírána tak, aby odpovídala předem stanovenému tématu. Dle uvážení redakce jsou jednotlivé texty příležitostně zařazovány do rubriky „různé“.
Rozsáhlejší redakční úpravy jsou konzultovány s autorem; drobné editace (překlepy, gramatické chyby, zanedbatelné formulační úpravy) jsou provedeny bez konzultace s autorem v rámci redakčního zpracování.
Autoři text zasílají na adresu redakce.
Struktura příspěvku
Název : v původním jazyce článku či příspěvkuAutor : jméno autora bez titulů
Vlastní text článku či příspěvku v češtině
Poznámky pod čarou : použijte automatickou funkci v textovém editoru a citační úzus časopisu (viz níže)
Biografická noticka: velmi krátká životopisná poznámka o autorovi; v případě, že jde o překlad, je uvedena citace originálního textu
Kontaktní adresa autora : doporučujeme pracovní adresu, případně e-mail
Abstract článku v angličtině. Stručné shrnutí obsahu příspěvku: sled myšlenek, přístup či metoda, závěry a případně i důsledky pro teorii a praxi; požadovaný rozsah 100–150 slov
Klíčová slova : několik klíčových slov v angličtině oddělených středníkem
Rozsah
Předpokládaný rozsah dodaného příspěvku je 15 normostran (15×1800 znaků včetně mezer, poznámek pod čarou, abstractu a klíčových slov)
Formátování textu
Dokumenty musí být psány ve formátu DOC či RTF.
Užívá se písmo Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5.
Text je psán plynule, odstavce se označují klávesou <enter>.
První odstavec pod nadpisem není odsazen nijak. Začátky dalších odstavců jsou odsazovány vlevo o 1 cm. Delší citace (např. biblického textu, církevního otce či dalšího autora) jsou celé vysázeny odsazené vlevo o 1 cm a s jednoduchým řádkováním.
Nepoužívá se dělení slov ani automatické funkce editoru, např. automatické číslování výčtů apod., s výjimkou poznámek pod čarou a průběžného stránkování v zápatí uprostřed. Automatické funkce velmi komplikují sazbu!
Pro zvýraznění některých výrazů se používá kurzivy. Revue ji neužívá u citací, nýbrž o cizojazyčných pojmů (např. latinských, řeckých, anglických atd.) a tam, kde chce autor zdůraznit nějakou myšlenku.
Nadpisy
Titul článku je vysázen malými písmeny, tučně. Podtitul článku je vysázen malými písmeny, normálně.
Vstupní odstavce nejsou nadepsány slovem „úvod“ ani ničím obdobným. První nadpis se týká až první kapitoly textu.
Nadpis kapitoly je vysázen malými písmeny, tučně. Nad ním jsou dva řádky volné, pod ním je jedna řádka volná.
Kapitoly jsou číslovány celými arabskými čísly.
Nadpis podkapitoly je vysázen malými písmeny, tučně. Nad ním je jedna řádka volná, pod ním je jedna řádka volná.
Podkapitoly jsou číslovány arabskými číslicemi do třetí úrovně. Další úroveň by již musela být značena písmenem.
Příklad (bez volných řádek):
1. Nadpis kapitoly
1.1 Nadpis podkapitoly
1.1.1 Nadpis třetí úrovně
a) Další úroveň
Cizí znakové řady
V případě, že jsou v textu užívány zvláštní znaky a písmena (řečtina, hebrejština, ruština apod.), je třeba přiložit jejich seznam; tyto znaky jsou vysázeny v kódování Unicode. Redakce ovšem preferuje transliteraci – taková slova jsou uváděna kurzivou.
Další pravidla
Pomlčka (–) a rozdělovník (-): pomlčka je zpravidla oddělena mezerami (signalizace odmlky, vyznačení vsuvky); pomlčku bez mezer používáme pro rozsah (oběd 12.00–12.45, v letech 1841–1904); rozdělovník je psán bez mezer a používá se na konci slov, která mají pokračování jinde (dvou- a třílůžkové pokoje), a u složenin vyjadřujících podvojnost nebo vzájemnost (Gabriela Beňačková-Čápová, Frýdek-Místek, česko-polské vztahy); dlouhou pomlčkou lze odlišit případy, kdy jde o dvě osoby: tandem (Spielberg–Svěrák)
Čísla stran se píší celá, např. s. 132–133 (ne s. 132–33); u čísel stran pište s. oddělené mezerou, např. s. 10
Datum se píše ve tvaru 16. 4. 2003, tedy s mezerami
Závorky v textu normálně kulaté ( ); když vynecháte úsek textu, například v citaci, a použijete tři tečky, dejte je do hranatých závorek […]
Dvojtečka: ve funkci poměru se píše s mezerami (např. zmenšení 3 : 1), taktéž v matematických výrazech (např. 618 : 6 = 103), u sportovních výsledků bez mezer (např. Slovan-Sparta 1:2)
Uvozovky: používají se české uvozovky; jako základní se užívají dvojité uvozovky typu 99 66 „ [Alt+0132] “ [Alt+0147]; jako vnitřní je užívají jednoduché uvozovky ‚ [Alt+0130] ‘ [Alt+0145] : „slovo ‚slovo‘ slovo“.
((Pokyn pro sazbu: Pokud se vedle sebe objeví dvojité a jednoduché uvozovky: „Slovo ‚slovo.‘“, nesmí vytvořit „trojitou“ uvozovku. Jestliže v použitém počítačovém písmu není definována dostatečná mezera mezi dvojitými a jednoduchými uvozovacími znaménky, která by vzniku „trojité“ uvozovky zabránila, je třeba vložit mezi dvojité a jednoduché uvozovky tenkou mezeru nebo provést vyrovnání; běžnou mezislovní mezeru nevkládáme.))
Apostrof: používá se znak ’ [Alt+0146]
Tři tečky (výpustka): Tři tečky před slovem se oddělují mezerou, tři tečky následující za slovem se připojují bez mezery: … slovo slovo slovo… Interpunkční znaménka se za tři tečky připojují bez mezery, nikdy se však nepřipojuje další tečka.
(Znak pro výpustku … [Alt+0133] se liší od tří samostatných teček: ... velikostí mezer mezi tečkami.)
Pro další pravidla doporučujeme navštívit Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (<http://prirucka.ujc.cas.cz/>) a publikaci ŠIMANDL, Josef et alii. Jak zacházet s náboženskými výrazy : pravopis, výslovnost, tvary, význam . Praha: Academia, 2004.
Plný bibliografický údaj
Monografie
J. RATZINGER, Eschatologie: smrt a věčný život, 2. vyd., Brno 2004, s. 25.
F. S. FIORENZA, J. P. GALVIN, Systematická teologie: římskokatolická perspektiva, Brno 1996, sv. 1, s. 83.
Kapitola v monografii
G. MADEC, Aurelius Augustinus: křesťanství jako naplnění platonismu, in Křesťanství a filosofie: postavy latinské tradice: Augustinus, Boëthius, Jan Eriugena, Anselm z Canterbury, Tomáš Akvinský, Jan Duns Scotus, ed. F. Karfík – V. Němec – F. Vilím, Praha 1994, s. 9–26.
Článek v časopise
W. KASPER, Kristovo nanebevstoupení – historie a theologický význam, in MKR Communio 3, 3 (1999), s. 223–232.
H. U. von BALTHASAR, První v novém světě, in MKR Communio 3, 3 (1999), s. 297–302.
A. MANDL, Pouť na Velehrad L.P.1968, in Katolické noviny 16. 5., 20 (1968), s. 1–2.
Elektronický zdroj
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Grafy populačního vývoje 1946–2004, <http://www.czso.cz>[2006-03-18].
J. SKOBLÍK, Setkání empirie se spekulací v etické argumentaci církve (4. 9. 2002), <http://ktf.cuni.cz/~skoblik/empir_spekul.htm> [2006-11-16].
Zkrácený bibliografický údaj
Při citování v poznámkách se úplný bibliografický údaj uvede jen při první zmínce daného díla. Pokud se na ně odkazuje opakovaně, uvádí se zkrácený bibliografický údaj podle následujícího vzoru. Krácení názvu díla musí být logické, tj. většinou má obsahovat první nebo charakteristické podstatné jméno. Dále je třeba vždy uvést stranu, z níž se cituje nebo na kterou se odkazuje.
RATZINGER, Eschatologie, s. 111.
FIORENZA – GALVIN, Systematická teologie, s. 9.
MADEC, Aurelius Augustinus, s. 10.
KASPER, Kristovo nanebevstoupení, s. 225–226.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Grafy.
SKOBLÍK, Setkání.
Následují-li bezprostředně za sebou citace téhož autora, je jeho příjmení a jméno nahrazeno slovem: TÝŽ či TÁŽ; Následují-li bezprostředně za sebou citace téhož díla, je zkrácený údaj o autorovi a názvu nahrazen slovem „taktéž“ a údajem o čísle stránky.
RATZINGER, Eschatologie, s. 111.
Tamtéž., s. 112.
Zkratky biblických knih a označení biblických citací
Revue užívá citační úzus tzv.katolický (užívaný v liturgických knihách římskokatolické církve, v Katechismu a jinde).
Odkaz na biblický citát sestává ze zkratky knihy, za ní je mezera,následuje číslo kapitoly, čárka, mezera a číslo verše/veršů. Rozsah více kapitol či veršů naznačujeme pomlčkou (–), nikoli spojovníkem/rozdělovníkem (-). Při rozsahu v rámci téže kapitoly se dává pomlčka bez mezer, při rozsahu přes více kapitol s mezerami.
Mt 1, 18
Gn 3, 1–7
Joz 5-6
Sk 6, 8 – 8, 3
Pokud je odkazů více, oddělují se od sebe středníkem; odkazy na jednotlivé nespojité verše se oddělují tečkou: Mt 1, 18; 2, 1.3; Lk 1, 18.