Obecné téma „zrození“ se v křesťanském pojetí soustředí do jediného konkrétního bodu, který se pak sám stává zakládajícím všeobecným principem. Jedná se o
narození Ježíše Krista, Syna Božího. Díky tomu, že se Bůh stává člověkem, je lidství navždy přijato do Boha, jak nás učí Atanášovo vyznání víry. Skrze Krista se tedy jako lidé můžeme podílet na božství a najít v něm své naplnění. Tím, že Bůh hmatatelně vchází do lidské skutečnosti, proměňuje ji a v obyčejném lidském konání se najednou otevírá cesta spásy. Bůh při této průlomové události nejedná sám – chce s člověkem spolupracovat až do té míry, že se na něm stává sám závislým. Proto Boží Syn nesestupuje z nebe jako mocný vladař a vůdce, ale sestupuje do mateřského lůna, aby přišel na svět jako bezbranné nahé dítě odkázané na péči své matky.
A je to právě Kristova Matka, kdo jako první vyslovuje své „ano“, aby se tato ústřední událost lidských dějin mohla vůbec odehrát. Maria dává k dispozici Bohu celou svou bytost, včetně svého těla, a jako Matka Boží je na oplátku jedinečným způsobem vtažena to tajemství Kristova narození. Sotva bychom hledali výmluvnější příklad křesťanské plodnosti. Naopak můžeme říct, že narození Krista skrze Marii, Matku a Pannu, se stává vzorem křesťanské plodnosti, trvale určujícím další život církve. Adrienne von Speyr (1902–1967), švýcarská mystička a lékařka, ve své knize „Služebnice Pána“ nabízí svým čtenářům jedinečný vhled do tohoto tajemství.
Editorial ― 3