MKR Communio pokračuje ve výkladu Otčenáše

„Odpusť nám naše viny,“ tak zní v pořadí pátá prosba Modlitby Páně, jejímuž významu se věnuje nové číslo Mezinárodní katolické revue Communio (svazek 94). Jednotlivé příspěvky před námi vykreslují drama lidské viny, která zpřetrhává vztahy, tíží svědomí a zůstává jako neblahý stín v paměti člověka, ale která dochází svého odpuštění v milosrdném Bohu. Robert Vorholt uvádí do tématu exegetickou studií, která se soustředí na výklad příslušného evangelního textu v Matoušově a Lukášově podání. Způsobem, jakým této prosbě Otčenáše rozuměli velcí autoři latinské patristické tradice, se zabývá David Vopřada, který poukazuje zejména na sepjetí se svátostí křtu. Matoušovo evangelium používá namísto slova „vina“ termín „dluh“, a proto si Philippe Lefebvre ve svém příspěvku všímá „ekonomického slovníku“ Bible aplikovaného na vztah člověka a Boha. Metafory biblického jazyka i rabínské tradice, které vystihují jednotlivé aspekty lidské viny a hříchu, zkoumá v následujícím článku Gary A. Anderson. Text Georga Braulika upozorňuje na společenský rozměr hříchu a rozborem starozákonního úryvku z proroka Izajáše uvádí příklad kající modlitby izraelského lidu. Ani novozákonní Boží lid se v dějinách nevyhnul hříchu a provinění, a proto se František X. Halas a Anton Štrukelj zabývají významem proseb za odpuštění vin církve, jak je v roce 2000 vyjádřil papež Jan Pavel II. Bertram Stubenrauch otázku viny a odpuštění nahlíží z pohledu nauky o vykoupení a objevuje v ní dynamiku nového stvoření pramenícího z Kristova díla spásy. Na poetickou dimenzi Otčenáše zaměřuje svoji pozornost Michael Edwards a číslo uzavírá literární fikce Hanse Bendera, která otázku viny a odpuštění klade do kontextu 2. světové války. Kéž nás četba čísla povzbudí k ještě větší důvěře v Boha, u kterého je odpuštění, abychom mu mohli v úctě sloužit (srov. Žl 130,4).