Communio 1/2015 (č. 74) otevírá cyklus o modlitbě Otčenáš

 

Příspěvky, které se zaměřují na slova chvály, jež jsou vstupní branou do modlitby Otčenáš, pocházejí od autorů francouzské, italské, německé, ale i české provenience. Angelo Scarano, původem italský kněz pražské arcidiecéze, který je odborným asistentem Katedry biblických věd pražské KTF UK, zasazuje úvodní invokaci do celku Modlitby Páně a do biblického kontextu. Dospívá přitom k podtržení trinitárního charakter této modlitby, vždyť nazývat Boha Otcem lze pouze skrze Syna v Duchu Svatém.

Profesor Nového zákona na katolické teologické fakultě v Bochumu Thomas Söding soustředí pozornost na otázku, do jaké míry jsou slova Otčenáše slovy samotného Krista a jak tato modlitba souvisí s židovskou modlitební praxí. Oslovení „Otče“ je podle něj darem, který Kristus svěřuje učedníkům a který je integruje do Ježíšovy lásky k Otci.

Širších souvislostí Modlitby Páně si všímá Jean-Pierre Batut, někdejší pařížský profesor teologie a nynější biskup diecéze Blois. Autor se ve svém příspěvku zamýšlí nad povahou křesťanské modlitby jako takové, která je v pravé řadě cestou, kterou otevírá člověku samotný Bůh, aby jej pozval do intimního společenství jednoho života.

Druhým textem z frankofonní oblasti je studie Jeana-Roberta Armogatha, kněze, historika a teologa vyučujícího na Sorboně. Podle něj Ježíšovo oslovení Boha: „Otče náš“, nachází své kořeny ve starozákonní teologii a odráží Boží úctu přítomnou v židovském prostředí, a to tím způsobem, že v ní pokračuje a zároveň ji přesahuje.

Rozsáhlou studii, která se odvolává na Ježíšův výrok o „Otci, který je ve skrytosti“, předkládá český karmelitánský kněz a teolog, člen redakční rady MKR Communio, Pavel Vojtěch Kohut. Úvodní oslovení Otčenáše vyjadřuje zcela ductus biblického Zjevení, v němž Bůh Izraele přichází jako ten, který je blízký, ale který se současně nezříká ničeho ze svého majestátu. Jako velcí mystici křesťanské tradice jsme také my pozváni k tomu, abychom obsah tohoto oslovení přijali coby základní postoj naší modlitby.

Tajemství Boha Otce z perspektivy prolínání viditelného a neviditelného se věnuje článek milánského teologa Pierguseppe Bernardiho. Jeho specifickým vkladem je propojenost teologie s důkladnou znalostí dějin křesťanského umění, počínaje křesťanským starověkem, přes středověk až po součanost.

Závěrečným akordem čísla je příspěvek českého filologa a učitele KTF UK Josefa Bartoně, který zkoumá historii českých překladů Modlitby Páně vznikajících od 13. století až po ty soudobé. Všímá si přitom fenoménu „sakrálního jazyka“.

1/2015: Otče náš, jenž jsi na nebesích