Nové číslo naší revue přináší příspěvky k tématu umírání. Jsme si vědomi, že se tak chceme dotknout oblasti, která není příliš populární. Zdá se, že dnešní človek si ještě více než dříve neví rady s tajemstvím smrti, a proto se mu raději vyhýbá. Naše bezradnost kromě jiného vychází z toho, že stáří a umírání nezapadají do moderního ideálu věčného mládí a rychlého a aktivního života. V našem světe tak bývá často starý a umírající vytlačen ze světa i z myšlení živých. Tento útěk před smrtí je patrný v mnoha ohledech a nejzazším jeho projevem je eutanazie.
Na druhou stranu si také uvědomujeme, že útěk není pravým řešením a že každý z nás se s vlastní smrtelností musí konfrontovat. Vždyť smrt a umírání k lidskému životu patří, a proto náš útěk před smrtí je vlastně útěkem před realitou života. Tuto skutečnost v současné české literatuře připomněl předčasně zemřelý ostravský spisovatel Jan Balabán. Balabán ve svém díle věnuje velkou pozornost fenoménu smrti v lidské existenci, protože, jak sám říká, smrt nás činí pozornějšími k životu. Toto vyjádření může být určitým klíčem k tématu, které otvíráme. V našem zamýšlení nad smrtí se nám více objasňuje tajemství života. Na jakém základě se však toho tajemství můžeme dotknout? Zdá se, že nás tajemství života a smrti přesahuje, že ho nikdy nemůžeme pochopit a že naše poznání je vždy částečné. Tuto skutečnost krásně vyjadřuje starozákonní kniha Job, v jejíž 28. kapitole nacházíme hymnus o moudrosti: Pravá moudrost je skryta před očima živých lidí, pouze říše smrti o ní zaslechly zvěst (Job 28, 21–22). Avšak skutečná moudrost existuje, je skryta v Bohu, který ji zjevuje lidem (Job 28, 28). Chceme-li se tedy dobrat k nějakému smyslu našeho života a také jeho postupného odumírání, musíme ho hledat v Bohu, který svou moudrost zjevuje ve svém Synu a udílí v Duchu svatém.
Texty v tomto čísle Communia jsou psány právě z tohoto křesťanského pohledu na skutečnost lidského umírání. První dva příspěvky nahlížejí tajemství smrti z biblické perspektivy. Jaroslav Brož se věnuje tématu smrti a nového života v Kristu, jak je přítomno v listech apoštola Pavla. Vojtěch Brož ve svém příspěvku analyzuje mnohovrstevné téma smrti v janovské literatuře. Oba články nám pomáhají lépe pochopit novozákonní radostné poselství o Kristově vítězství nad smrtí.
Článek Jany Maroszové přináší komentář k poezii barokních básníků, u nichž právě pomíjivost časného a příprava na nepomíjející věčnost patří k důležitým tématům tvorby. To, že „ars moriendi“ jako moudrá schopnost správného umírání nepatří jen do minulé barokní zbožnosti, ale má svůj význam i pro dnešek, dosvědčuje článek Pavla Frývaldského, který analyzuje některé myšlenky z teologie smrti Josepha Ratzingera – Benedikta XVI. Guy Gaucher totéž téma ilustruje na posledních chvílích života svaté Terezie z Lisieux.
Karel Sládek a Pavel Vojtěch Kohut pojednali o stáří a umírání z hlediska teologicko-pastoračního a spirituálního. V tomto článku je představena celá řada užitečných podnětů jak pro duchovní prožívání stáří a umírání, tak i pro duchovní doprovázení umírajících. Naléhavost a aktualitu tématu podtrhují dva další kratší texty od Antoine Bodara a Roberta Spaemanna. Oba autoři každý svým způsobem kriticky reagují na problematický vztah moderního člověka ke stáří a umírání.
Věříme, že nové číslo naší revue pomůže ve světle Kristove k hlubšímu porozumění smyslu umírání, které se týká nás i našich bližních a vnese nové impulsy pro náš každodenní život, jenž je zároveň poznamenán smrtí i povolán k věčnému životu.