Communio 1/2015 (č. 74) otevírá cyklus o modlitbě Otčenáš

 

Příspěvky, které se zaměřují na slova chvály, jež jsou vstupní branou do modlitby Otčenáš, pocházejí od autorů francouzské, italské, německé, ale i české provenience. Angelo Scarano, původem italský kněz pražské arcidiecéze, který je odborným asistentem Katedry biblických věd pražské KTF UK, zasazuje úvodní invokaci do celku Modlitby Páně a do biblického kontextu. Dospívá přitom k podtržení trinitárního charakter této modlitby, vždyť nazývat Boha Otcem lze pouze skrze Syna v Duchu Svatém.

Profesor Nového zákona na katolické teologické fakultě v Bochumu Thomas Söding soustředí pozornost na otázku, do jaké míry jsou slova Otčenáše slovy samotného Krista a jak tato modlitba souvisí s židovskou modlitební praxí. Oslovení „Otče“ je podle něj darem, který Kristus svěřuje učedníkům a který je integruje do Ježíšovy lásky k Otci.

Širších souvislostí Modlitby Páně si všímá Jean-Pierre Batut, někdejší pařížský profesor teologie a nynější biskup diecéze Blois. Autor se ve svém příspěvku zamýšlí nad povahou křesťanské modlitby jako takové, která je v pravé řadě cestou, kterou otevírá člověku samotný Bůh, aby jej pozval do intimního společenství jednoho života.

Druhým textem z frankofonní oblasti je studie Jeana-Roberta Armogatha, kněze, historika a teologa vyučujícího na Sorboně. Podle něj Ježíšovo oslovení Boha: „Otče náš“, nachází své kořeny ve starozákonní teologii a odráží Boží úctu přítomnou v židovském prostředí, a to tím způsobem, že v ní pokračuje a zároveň ji přesahuje.

Rozsáhlou studii, která se odvolává na Ježíšův výrok o „Otci, který je ve skrytosti“, předkládá český karmelitánský kněz a teolog, člen redakční rady MKR Communio, Pavel Vojtěch Kohut. Úvodní oslovení Otčenáše vyjadřuje zcela ductus biblického Zjevení, v němž Bůh Izraele přichází jako ten, který je blízký, ale který se současně nezříká ničeho ze svého majestátu. Jako velcí mystici křesťanské tradice jsme také my pozváni k tomu, abychom obsah tohoto oslovení přijali coby základní postoj naší modlitby.

Tajemství Boha Otce z perspektivy prolínání viditelného a neviditelného se věnuje článek milánského teologa Pierguseppe Bernardiho. Jeho specifickým vkladem je propojenost teologie s důkladnou znalostí dějin křesťanského umění, počínaje křesťanským starověkem, přes středověk až po součanost.

Závěrečným akordem čísla je příspěvek českého filologa a učitele KTF UK Josefa Bartoně, který zkoumá historii českých překladů Modlitby Páně vznikajících od 13. století až po ty soudobé. Všímá si přitom fenoménu „sakrálního jazyka“.

Nový svazek MKR Communio je možné zakoupit v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.