Nové číslo MKR Communio o Božím království

 

Angelo Scarano, vyučující Nový zákon na pražské KTF, reflektuje nad prosbou v biblických souvislostech. Upozorňuje na dva rozměry: Boží království se naplňuje v osobě Ježíše Krista a projevuje se tím, že křesťan rozvíjí dar Božího synovství. Proto je prosba Otčenáše voláním po již dovršeném Božím království i po království, které se teprve zjevuje v dějinách.

Jezuita Michel Fédou, který působí na vysoké škole Centre Sèvres v Paříži, otevírá panorama toho, jak se o vztahu mezi Božím královstvím a Ježíšem uvažovalo v dějinách teologie. Všímá si tří etap: od Justina k Órigenovi, od „konstantinovského obratu“ ke středověkému křesťanství a nakonec upozorňuje na významné podněty magisteria a teologie ve 20. století.

Skutečnost Božího království je niterně spjata s otázkou církve. Na tento fakt se zaměřuje text zakladatele revue Communio, Hanse Urse von Balthasara. Švýcarský teolog vyzdvihuje dva momenty: Pán posílá církev, aby přinášela zvěst o Božím království všem národům. Odtud pramení její misijní aktivita. Současně Kristus upozorňuje, že o dni dovršení království ví jen Otec. Proto církev je církev společenstvím těch, kdo v bdělosti očekávají Kristův příchod.

Meditace, jejíž autorkou je Adrienne von Speyr, uvádí čtenáře do Ježíšova horského kázání, v jehož rámci Kristus pronáší slova Otčenáše. Celý obsah modlitby Páně je verš po verši promýšlen z různých perspektiv: z pohledu Syna v lůně Nejsvětější Trojice, z pozice vtěleného Syna Božího a v rámci vztahu jednotlivého věřícího k nebeskému Otci.

První tři prosby Otčenáše tvoří podklad ke kázání jezuitského kněze a mučedníka Adolfa Kajpra. Předložený text jeho homilie z r. 1948 se zamýšlí nad významem posvěcení Otcova jména, nad příchodem Božího království a naplněním Otcovy vůle. Stěžejním úhlem pohledu je láska k Otci, které nás učí Kristus, a kterou obsahují a předpokládají tři uvedené prosby.

Pro úvahy manželů Heleny a Tomáše Machulových z Jihočeské Univerzity je výchozím bodem liturgická slavnost Ježíše Krista Krále, kterou r. 1925 vyhlásil papež Pius XI. Ve svém článku ozřejmují okolnosti vzniku tohoto svátku a věnují pozornost jeho aktuálnímu významu v souvislosti s eschatologickým a sociálním rozměrem Kristova kralování.

Text francouzského dominikánského teologa Guy Bedouelle nabízí v kontextu dějin křesťanství vhled do problému, jak náležitě vymezit vztah křesťana ke světu, společnosti, státu a politické moci. Předkládá pohledy, které na danou problematiku sdíleli svatý Augustin, Jáchym z Fiore a Martin Luther. Klíčovým pro pochopení je dynamický obraz putujícího Božího lidu, který je již nyní Boží obcí a královstvím.

Jacques Jomier, jeden ze zakladatelů Dominikánského institutu východních studií v Káhiře, rozšiřuje náš pohled směrem k islámu, když se ptá po tom, co je typické pro jeho pojetí Božího království. Důraz přitom klade jak na myšlenku svrchované Boží vlády, tak na úlohu muslimského práva a jeho šíření.

Závěrečný příspěvek Helmuta Hopinga z teologické fakulty ve Freiburgu pak přikládá k celku úvah ještě reflexi o charakteru Boží věčnosti, přičemž uvažuje o jejím vztahu k času. Polemizuje s konceptem ryze transcendentní koncepce věčnosti a kloní se k pojetí Boží věčnosti, které by nestálo v protikladu k času.

Nový svazek MKR Communio lze jako vždy získat v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.