MKR Communio pokračuje úvahami o Modlitbě Páně

 

V novém formátu a změněné grafické úpravě vstupuje Mezinárodní katolická revue Communio do dvacátého roku své existence v českých zemích. Právě publikovaný 78. svazek časopisu s názvem „Posvěť se jméno tvé“ dává tušit, že se jedná o rozvinutí úvah nad Modlitbou Páně, které byly zahájeny v loňském prvním čísle (svazek 74).

 

Slova o posvěcení Božího jména, která tvoří první prosbu Otčenáše, jsou podle Tomáše Špidlíka snad vůbec „nejtemnější k pochopení“ z celé této modlitby. K jejich osvětlení se editorovi čísla Vojtěchu Novotnému podařilo shromáždit reprezentativní výběr příspěvků domácích teologů, který odráží možnou šíři přístupu k tématu v současné české teologické reflexi.

 

Číslo otevírá článek novozákoníka vyučujícího na KTF UK v Praze Angela Scarana, který nahlíží prosbu Ježíšovy modlitby z pozice biblické exegeze. Tato věta Otčenáše nás podle autora přivádí k samotnému centru evangelní zvěsti, neboť Božím jménem, jež má být posvěceno, je jméno Otce Ježíše Krista. Jedině Otec sám může posvěcovat své jméno tím, že zjevuje v Kristu svou láskyplnou tvář a umožňuje člověku, aby ho oslavil svými slovy a skutky.

 

Vojtěch Novotný z Katedry fundamentální a dogmatické teologie na již jmenované pražské fakultě ukazuje, že ačkoli tradice vycházející od Písma a otců klade důraz na to, že Otcovo jméno je posvěcováno naším posvěcením, je třeba spíše položit důraz na to, že Otec sám posvěcuje své jméno tím, že nám projevuje své otcovství. To pak zahrnuje i naše posvěcení, které Bůh sám působí.

 

Karmelitán Pavel Vojtěch Kohut, který je stejně jako předcházející autor členem české redakce mezinárodní revue Communio, působí toho času v afrických misiích. Číslo časopisu obohacuje textem, který si klade otázku po tom, jak se Boží jméno stává svatým v duchovním životě křesťanů. Odpověď nachází v biblických textech, jež představují věřícího člověka v postoji klanění, radosti z Boha a nezištné lásky.

 

Na praktický vztah posvěcení Božího jména ke křesťanským hodnotám poukazuje Helena Machulová z českobudějovické teologické fakulty. Ve stopách spisu Dionýsia Areopagity chápe Boží jména jako výraz základních Božích vlastností, kterým lze rozumět coby hodnotám, jež jsme povoláni uskutečňovat v každodenním životě.

 

 Dominik Opatrný, který vyučuje morální teologii na CMTF UP v Olomouci zkoumá spojitost prosby Otčenáše s druhým přikázáním Desatera, které zapovídá, aby Boží jméno bylo vyslovováno nadarmo. Tato skutečnost se odráží nejen v požadavku, aby se věřící vystříhal blasfemie a profanace, ale aby též svým poctivým životem otevřel přístup k úctě Božího jména svým bližním.

 

Jeho kolega Jaroslav Franc, který se v Olomouci zabývá mezináboženským dialogem a východním křesťanstvím, hledá paralely biblické prosby v náboženských tradicích islámu. Klíčová otázka vztahu transcendentního Boha a stvořeného světa je přitom kladena v kontextu teologického myšlení arabských křesťanů a řezenské přednášky Benedikta XVI. v r. 2006.

 

V duchu dialogu s islámem se odvíjí též poslední příspěvek čísla, jehož autorem je egyptský jezuita Samir Khalil Samir z Východního institutu v Římě. Ve svém textu přitom rozvíjí úvahy nad úryvkem exhortace Evangelii gaudium, v níž papež František hovoří o vztahu mezi křesťany a muslimy.

 

Nový svazek MKR Communio je možné si zakoupit v distribuční síti Karmelitánského nakladatelství.